Tak se po delší odmlce opět ozýváme, tentokrát z pláží na pobřeží Indického oceánu.Konkrétně z pláže Unawatuna na Sri Lance. Přesun proběhl celkem hladce  a oproti přelidněnému a ve smogovém oparu neustále ponořenému Tiruvannamalai je to tu jako v pohádce.Všechno tu plyne vveelliiccee ppoommaalluu a zpočátku s tím má člověk civilizovaný (rozuměj člověk ovládaný terminama, casoplanama, stresem a bonusama) celkem problémy. Ty ovšem brzy odezní a ten klidný proud zdejšího života Vás zcela pohltí. A oddáte se mu velice ochotně.

No a pak zjistíte, že jdete v deset na snídani, poté si zaplavete v oceánu, dáte si pivko, surfing, trochu rybaření, šnorchlovaní, v půl sedmý západ slunce a je čas na večeři. A po večeři zase pivko, pak párty nebo grilování u místních surfařů (mimochodem čerstvě ulovená ryba, grilována na palmovém dříví, podávána s vynikajícím zeleninovým salátem a neméně lahodným Arrackem je opravdu zážitek). Anebo Bongo music párty na pláži, kde každý vyfasuje nějaký nástroj (místní usoudili, že když hraju na basu tak mi musí stačit španěla se třema strunama :-)...a stačila:-))) a pak se dějí věci....To vše se prostě nedá popsat. A k tomu to zpomalené tempo...dokonce i internet zde funguje v místním duchu. Držet se jakýchkoliv plánů je tady prostě nemožné (týden jsme si slibovali ze zítra už ty pohledy určitě pošlem).

A tím se oklikou dostáváme k tomu podstatnému. Toto je poslední report z našich cest. Po návratu dáme včas vědět, jak se kapela nasáklá novou inspirací pasuje s novými songy. Zatím jdeme ještě nasávat (samozřejmě inspiraci) a těšíme se na brzké shledání. Howgh!

 Jirka & GM

Nakonec nam to nedalo a vypravili jsme se spolu s davem na nocni pochod po hlavni trase Giri valam. Sila sounalezitosti lidske masy je uzasna. Kulturni i kastovni  rozdily se mazou, nikomu nevadi, ze mame sandaly a nicemu vlastne nerozumime. Trochu Matejska pout*, stankari se raduji a zebraci jasaji. Vsude barevna svetylka, hudba, ohynky, limonada, pohoda. Zadny "dangerous crowd", jak nas varovali domorodci. Klidna sila. Gandhi.

Po par hodinach spanku vyrazime znova na kratsi okruh Giri valam vedouci takrka panenskou prirodou. Nepotkali jsme ani jednoho hada, zato strom plny zvedavych opic. Hlavni cast naseho poslani je splnena, karmicke uzly rozpleteny, Brahma cekaaaaaaa.........

Zitra zvedame kotvy, dalsi zpravodajstvi ocekavejte po presunu.

Pokud nas vitr nezavane na ostrov divokych Offlinu. 

Zdravi vsichni hrdinove *Gaia Messiah*

Tak to mame za sebou. Nanecisto. Uplnek totiz vypuknul dnes ve 14.59 mistniho casu a konci zitra ve 12.29, ale my jsme sli s pruvodci Sivou a Manim uz v 7 rano. Giri valam je doslova obchazeni posvatne hory, ktere je doprovazeno navstevou mnoha chramu, rozdavanim almuzen a krmenim psu a krav a opic. Jelikoz jsme se venovali odbornemu vykladu a take nataceni, nebyla tato pout zbavena svetskeho nanosu. Tudiz si ji dame zitra rano znova. Nevim, jestli je to pocasim, ale clovek se zde skutecne lehce dostava do meditativniho stavu. Zapominam, co je to mit vztek. A ze umim byt vztekloun!

Pruvodce – ridic riksi Siva – se nam sveril, ze nikdy nechodil do skoly, ze od detstvi lezl hlavne nahoru na horu. Anglictinu pochytil od cizincu, takze si umite predstavit, jak asi mluvi. Take nam vypravel o guruovi, co zije v chatrci na Arunachale. Ze pry tam zrovna neni, protoze ma problemy s nohama. Asi jsem chlapcum krivdila, zadna povidacka pro belochy – guru opravdu existuje a zije z podstaty. Nebo z toho, co mu lide prinesou.

 (O ziti z podstaty-prany se muzete dozvedet vice na:  http://www.dingir.cz/dingir/1999_4/clanky/D1999_4_11.html nebo treba http://www.inlightimes.com/archives/2002/10/living-on-prana.htm)

Siva nam rovnez doporucil tuto bezvadne znacenou stezku kolem upati hory, protoze davy na hlavni ceste jsou ohromne (v prosinci az pul milionu!) a muze byt i nebezpecne se v nich pohybovat. Misa to cele (14km) dala bosa. Cestou jsme si pochutnavali na skvelem  ovoci, ktere vypada zdalky jako brambora, zblizka jako kiwi a chutna jako hruskovy kompot. Siva ho nazval  "saporty".

Vse zavrsil bezva obed za 19 rupii (cca 8Kc).

What a wonderful world!

PS: Uz to mam, jmenuje se to mamey sapote a je ti k videni tady: http://translate.google.cz/translate?hl=cs&langpair=en%7Ccs&u=http://www.proscitech.com/trop/link.htm

Morella

Konecne se veci ohledne druheho planu nasi mise v Indii daly do pohybu! Samozrejme velmi pooooomaaaaluuuu. Na upati hory probehl casting za pomoci dvou babicek a padesati nezvanych komparsistu. Nase bryle a klobouky se vmziku rozutekly na vsechny strany. Lec slovo dalo slovo a uz je ruka v rukave. A to doslova. Asi z toho nejste moudri, ale to my take ne – vse je zahaleno tajemstvim a nase osudy jsou v rukach Lorda Sivy.

Viktorovi kuprikladu totalne selhala SIM karta. Chodi ted jako ve snach a snazi se zachytit alespon stin free wifi...Pan Siva to tak zaridil, to je jasne! Jak jinak primet online-fanatika k vyprazdneni mysli a k navozeni spiritualni nalady, nez ho uciniti offline! Rikame mu ted familiarne "Offlineovej Dick".

V tomto meste clovek nikde a nikdy neni sam. Pred par dny jsme chteli na chvili spocinout na travnicku v jakemsi zdanlive opustenem parku, a najednou se prihrnul otravny chlapecek. Prudil vytrvale a kdyz zjistil, ze ho naprosto ignorujeme, tak se nam vycural za zady. Cim blize je svatek uplnku, tim vice se mnozi natazene ruce zebraku. Jedna pani kolem nas krouzila dobrych 200 metru, nez jsme vypadli z jejiho rajonu u chramu. Nelze se zastavit ani chodit prilis pomalu. A kricet na ne HEEEEJ! jako mistni prodavaci nechceme. HEEEJ se tu vola take na psy a kravy.

Leden je oblibeny svatebni mesic; kazdy den tu blika nekolik domu ovesenych sviticimi girlandami a napisem Welcome. Po meste chodi pruvody s bubny a pari se do rana. Myslim, ze ovsem bez alkoholu. Take ohnostroj je oblibeny svatebni doplnek. Misa videla dokonce oficialni svatebni foto v jedne rodine – zenich i nevesta trimaji v ruce mobil!

Na poste bylo take veselo. Chteli jsme si koupit znamky u pani, co stala pod ceduli s napisem STAMPS. Ta jen mavala rukama a mluvila tamilsky. Tak jsme si stoupli do fronty ke druhe prepazce, kde nam rekli, ze si musime koupit znamky u te pani, nacez nam je teprve prodala. Mezitim nam pan, ktery nas predbehl, zanicene vypravoval nesrozumitelnou anglictinou, ze tamilstina je jeden z nejstarsich jazyku sveta. Predbihani je vubec oblibene.

Na prochazce mestem jsme videli uzasny stroj – vypadalo to jako lis na plech, ale chlapik do toho strkal oloupane klacky. Vyslo na jevo, ze vyrabi klackovy dzus s citronem. Tutove to byla cukrova trtina a je to jeden z nejlepsich dzusu na svete.

Vcera jsme v kompletni sestave pokorili Arunachalu (nebo ona nas, podle Viktorovych basketbalovych kolen a meho zhmozdeneho palce). Prave googluju, ze ma 850 metru, a ne 2500, jak tvrdil pruvodce. Pro predstavu prevyseni – Tiruvannamalai ma 79,80 m.n.m. Lord Siva zaridil pro vystup prijemne chladnou mlhu, takze jsme na vrcholu cekali v meditativnim stavu (chrrrr....) tri hodiny, az se rozestoupi. Vyhled je fantasticky, bylo vsak ponekud "smoky". Skala na samem vrsku je uplne cerna a lepkava od oleje, ktery tu hlavne o prosincovem uplnku zivi posvatny ohen. Take tu stoji chyse, ve ktere udajne zije guru. Povidacka pro blede tvare. Guru uz je tedy asi tyden na dovolene. No problem, sir! No problem, ma'am!

Par poznatku telegraficky:Pred vstupem do obchodu se zouva. Pradlem se mlati. Auta hrajou pisnicku, kdyz couvaji. Pred vchody se kresli na zem mandaly. Od ohne posvatne lampy se nezapaluje cigaro (Jirko!). Mysi na hotelovem pokoji se ubijeji bambusovymi tycemi. V prvnim patre na balkone sedej opice. Mleko z kokosu se pije brckem. Jidlo se dava na bananovy list a vsechny zbytky pak svorne sezerou psi a kravy. Politicke strany poradaji uplne stejne mitinky, jako u nas – s podiem a hudbou. Pekelne nahlas. Pro odpadky pry tu jezdi jednou za mesic a vse se ma davat na hromady. Bordel je ale vsude. Nektere kravy chodi jen tak po meste a nektere jsou uvazane na pulmetrovem provazu. Vsechny deti PORAD krici HELOU a HAVAARJUUU. Nevidis dve zeny ve stejnem sari. Vsechno originalni modely, jeden hezci nez druhy. Jsme exoti, ale myslim, ze uz si na nas zacinaji zvykat a stavame se soucasti koloritu.

Teste se na dalsi dobrodruzstvi Sadrokartona, tygra z Mompracemu!

Morella

Cas plyne zvlastnim tempem. Vecer se nedari usinat a kazde rano nebezi vetrak. V mise na zachode (tureckem) vznikla prasklina. Susime pradlo na lepici pasce a sprchujeme se ve svetle baterky. Dalsi clen vypravy skolen zahadnou chorobou, ktera nastesti trva jen jeden den. Ja uz jsem v poradku. Pivo muzeme pit jen v jedne hospode a to z konvice na vodu a za zatazenymi zavesy. Nosi nam ho dvojnik Benicia del Toro z Wine shopu, co je hned vedle. Wine shop je za bytelnou mrizi a alkohol se podava okenkem. Vypada to jako vstup do vezeni. Dnes mi dal vratny z naseho hotelu cisi vizitku. Zrejme se vsak nikdy nedovime, kdo mu ji dal. Nebo to vlastne nebylo dnes....?

Zkusebna "elektro Inda" neni zadna zkusebna, ale kostel! Jestli je katolicky nebo protestantsky jsme nezjistili – oni by nam stejne prikyvli na obe varianty. Kyvani hlavou je tady v Tamilnadu vubec velmi specificke. Hlava se zavlni na krku jakoby ze strany na stranu, takze mate neustale pocit , ze ti lide vrti zaporne hlavou a nebo ze se podivuji. Ve skutecnosti bud souhlasi nebo jen tak davaji najevo, ze poslouchaji. Ovsem odsouhlasi vam vsecko a nic neni problem.

Jirka s Misou uz zdolali Arunachalu a se svym pruvodcem Ganesou podnikli vystup za kuropeni. My s Viktorem jsme mezitim zbloudili do turistickeho centra a masnacky jsme se uhnizdili mezi belochy v kavarne na strese. Nektere blede tvare vypadaji  dost asimilovane – zda se, ze sem dorazili uz v patach Johna Lennona a  zustali tady. I nam se zda, ze jsme tu uz veky...cas tece...na nebi krouzi orel (mozna je to sokol, ale to my nesmime rikat)...ve vzduchu se mihotaji stovky vazek (Dane Barto!)...obsluha prichazi po 20 minutach...ale nerozcilime se....na vsechno je cas.............napoje pripravuji dalsich 15 minut........velci motyli selesti kridlyyyyyyyyyyyyyyyyy..........................

Vcerejsi den byl ve znameni "velke prochazky" ulicemi a ulickami "naseho hostitelskeho" mestecka Tiruvannamalai.

Skupina, konecne pohromade, vyrazila na obchuzku neznamym terenem.. Dali jsme spolecne nekolik caju a kav (nemenne, avsak nejmene 4-rozmerne lahodne chuti) a tocili a fotili a sali jsme, co to slo..

V jednom zapadlem koutku mesta jsme po prvotnich naznacich zive hudby objevili zkusebnu jakehosi "elektro Inda", ktery nam zde na sve "luxusni" Casio ("po indicku") zaimprovizoval za doprovodu nekolika tovarnich demo-songu :-) Hudebni propojeni za cinkani nasich drobnych do jeho kasy tak, narozdil od usmevu od ucha k uchu, ocividne neprobehlo.

Jinak jsme samozrejme tocili a fotili "o 106" a oboustranne usmevy a druzba s obyvateli mestecka (predevsim v detskem veku) byla, myslim, pro vsechny zucastnene opravdovym zazitkem.

Na konci nasi vcerejsi mise nas potkalo pozvani na svatbu nejakeho mistniho "bosse".. Ziva kapela to mastila s prehledem a profesionalnim nadhledem vcetne naprostych peveckych fenomenu..! Chlapik (tak 20 let) se sopranem typu Jon Anderson z YES, byl prijemnou teckou za nasim vcerejsim putovanim.

Pod tihou prachu a celodennich zazitku jsme za asistence duchaplnych bollywoodskych videoklipu ulehli na sve prycny, lec Morella uz rano bohuzel nevstala..(nebojte se, nic vazneho to myslim nebudeJ)

Podporte ji tedy, prosim, spolu s nami alespon na dalku pro zachranu jedne lidske mise pro dobro nas vsech.

Zdravi a zdravy a krasny den vinsuje..

Viktor   

Tiruvannamalai od rana pekne tepe,prudusky mam plny prachu. Rano klepal na dvere chlapek, kteryho jsme neprozretelne pozvali na zpevacky jam session uz vcera vecer, a pak jsme ho odlozili na desatou rano. Mame velmi opravnene obavy, ze vubec nechce zpivat, ale udelat kseft. Tak jsme ho odpalkovali, ze jeste prece neni 10 hodin a pak jsme mu poslali SMS, ze ho kontaktujeme, az si ujasnime plany. Snad da pokoj. Pred osmou zase vypli proud, asi je to mistni zvyklost – proste setrej.

 Na prochazce si vsimame mnozstvi svatych muzu. Zrejme uz se to sem vali na uplnek. Vsichni svati chteji drobny, ale ty si musime schovat na Giri Valam. Pri obchazeni svate hory je totiz povinnosti obdarovavat potrebne a hladove. A pokud chcete vedet vse o teto pouti, muzete se podivat na www.agasthiar.org/gvfr.htm .

Snidam vynikajici caj, ve kterem je vzdycky vic mleka, nez vody (nekde i kondenzovane) a spousta cukru. Chceme koupit lahev vody a ejhle! – to, co vcera u jednoho stalo 15 Rupii, je dnes u druheho za 80. Jasne, ze chteji smlouvat. Je to pro ne sport a zabava, jenze nas to nebavi. Tak jdem o kus dal a tam nam dalsi prodavac nabizi tutez vodu rovnou za 15. Hledame, kde koupit pohlednice, ale nikde nic neni. Ani postu jsme zatim nevideli. Zato mi posvatna krava sezrala slupku od bananu. Normalne ji vcucla a sla dal po hlavni silnici.

Troubeni uz ani nevnimame, po zdech skacou opice. V postrannich ulickach je ovsem klidek, sem tam stanek se susenkama. Fotime se s krasnyma detickama, presne jak to znate z dokumentu. Mijime pradelnu, coz je dlouhe koryto, kde zenske pospolu o nej mlati s pradlem. Perou dobre – vsichni jsou tu vymydleni, bila je zarive bila. Chudy clovek ma dustojnost a je vzdy slusne oblecen. My jsme proti nim vlastne supaci.

Dnes je velka porada stabu a pak uz snad vyrazime smer Arunachala okouknout teren.

SUKRIIIA!

Morella

      Puvodne planovany vlakovy spoj z Bombaye do Chennai jsme byly nuceni vymenit za cestu vzduchem. Dle informaci mistniho experta na cestovani bylo totiz vlakove spojeni beznadejne obsazene.

Po vnitrostatnim preletu do Bangalore, moderni casti Indie prezdivana "Silicon Valley" nasledoval cca 200 km prejezd postarsim jeepem, ktery nas ridic ponekud uspechal a tento nas v posledni tretine cesty zradil kvuli technicke poruse. Nas pruvodce Raghu ale behem nekolika minut operativne sehnal nahradni vuz a posledni usek jsme za zvuku libe indicke hudby absolvovali s dalsim nemene milym typkem. Ten nas bezpecne priblizil k cili – mestu Tiruvannamalai, ktere lezi na upati posvatne hory.

Byvale kolonialni mesto citajici zhruba 100 000 obyvatel pulsuje divokym tepem. Ulice postradajici temer jakekoliv dopravni znaceni jsou plne moto-riksh, motorek, nakladnich i osobnich aut a autobusu a hlavne lidi a poulicnich kramku. Provoz maji "pevne" v rukou samotni ridici, jelikoz na semaforech neustale, a to i v nejvetsich spickach, blika pouze oranzova. Ackoliv se tu jezdi i v protismeru a temer neustale cloveku hrozi nejaka srazka(napr. s kravskym povozem), nebezpeci nepocitujeme, protoze vse do sebe jaksi prirozene zapada. Tak se zatim mejte krasne, Gaia vola domu a pote se vydava po stopach prastare legendy o Shivove hore.

Tak jsme se premistili casoprostorem naprosto v klidku za zvuku libe hudby bollywoodskeho filmu, prodrali jsme se bombaiskym smogem do centra a naprosto masnacky vyhledali uzasny fungl novy hotel Broadway za cenu ubytovny.

Dokumenty nekecaj – lidi se na nas lepej uplne vsude, nekde spej cely rodiny na ulicich, deti zebraj a cely to tu strasne smrdi a zaroven voni.

Teplota kolem 30 stupnu, v noci klesne asi na 25, proste zatim idylka. Dnes v noci bychom se meli zacit presunovat smer Chennai, coz je vic nez 1200 km jihovychodnim smerem. Snad nas vezmou do vlaku! A snad ten vlak vubec prijede!

Nase zazivaci systemy jsou stale v klidu. S dalsimi poznatky se prihlasime az jich bude trochu vic.

Zvlastni zpravodaj Gaia Mesiah v Bombaii

Morella

HOWGH!